Narančila 

Semena narančily

Narančila patří mezi klenoty exotických rostlin, které lze v našich klimatických podmínkách pěstovat. Nádherným vzhledem a chutnými plody dokáže okouzlit takřka každého. Její zajímavý název pochází ze španělského naranjilla (pomerančík), ačkoliv původní domovinou této rostliny jsou jihoamerické Andy, zejména oblast Ekvádoru, kde se jí v indiánském jazyce říká lulum. Z Ekvádoru se narančila postupem času rozšířila také do Kolumbie, Peru, Latinské Ameriky a na začátku 20. století i do Spojených států. Narančila patří do čeledi lilkovitých, ačkoliv její plody nápadně připomínají pomeranče. Ty jsou na svém povrchu opatřeny tenkou vrstvou chloupků, proto se jim v České republice často říká „chlupaté pomeranče“. Chutí připomínají směs malin, jahod a ananasu.

Narančila je velmi nenáročná na pěstování. Snáší takřka jakoukoliv půdu a nevyžaduje ani přílišné hnojení. Během léta ji lze pěstovat venku, ale je vhodné ji na venkovní stanoviště umisťovat až koncem května nebo v červnu, kdy nehrozí chladné noci. Narančila totiž jen těžko snáší teplotu pod 5 °C. Během zimy rostlinu pěstujte na světlém stanovišti o teplotách asi 10 – 18 °C a omezte zálivku. Ta by měla jinak být v průběhu celého roku vyrovnaná, narančila nemá ráda přemokření ani přeschnutí kořenů. V případě dodržování těchto základních principů vám narančila vykvete už po čtyřech měsících od výsevu.