K prázdninám na venkově patří floxy, květiny našich babiček

Dříve vysoké floxy zdobily téměř každou zahrádku, zajisté vám připomenou prázdniny na venkově nebo zahrádku u babičky, trochu se na ně pozapomělo, ale v současnosti se znovu vrací do módy. Jsou vyšlechtěny nové odrůdy, které zaujmou zářivými barvami, tvarem i vůní. Bohatými laty rozkvétají uprostřed léta a vydrží až do zámrazu. Jsou odolné, snadno se pěstují i množí.

Floxy neboli plamenky (Phlox) jsou jedněmi ze základních trvalek pro květinové záhony a předzahrádky. Dorůstají takřka do metrové výšky, ale najdeme mezi nimi i drobné kultivary vhodné pro osazení skalky, dorůstající sotva 15 cm. Původ mají v severní Americe. Na péči jsou velice nenáročné, často se spokojí i s chudším stanovištěm. U původních druhů je barva květů růžová, nafialovělá nebo bílá, šlechtěním však vznikly barevné odstíny od bílé, růžové, ohnivě červené, fialové, po téměř čistě modré, ale s výjimkou žluté. Vyšlechtěny jsou také vícebarevné květy s odlišným středem – barevným očkem.

Plamenkám vyhovuje běžná zahradní půda, spíše vlhčí a bohatá na humus a slunné stanoviště nebo polostín. Rostou-li floxy na přímém slunci, potřebují zálivku. Nemají v lásce vysoké letní teploty spojené s úpalem.

Budeme-li je pěstovat ze semen, můžeme je vysazovat jak na jaře, tak na podzim, u letniček a skalničkových druhů pouze na jaře, stejně jako rozmnožování dělením. V závislosti na druhu dodržujeme vzdálenost výsadby mezi rostlinami 20 až 60 cm. Dovoluje-li to hustota výsadby, během vegetace je vhodná okopávka a prokypření půdy. Nutné je odstraňování zejména vytrvalých plevelů. Výraznější přihnojování nepotřebují, i když občasná zálivka s hnojivem nebo přihození zahradního kompostu jim udělá dobře. V polovině června je vhodné jednotlivé lodyhy plamenek sestřihnout asi o třetinu. Každá lodyha se do doby kvetení koncem léta rozvětví a posléze přinese i mnohem více květů, navíc celý trs zpevní, což oceníme zejména v deštivých letech, kdy se dlouhé, nevětvené lodyhy z trsu vyklánějí a celá rostlina působí nevzhledně. Víceleté odrůdy jsou mrazuvzdorné až do -15 °C. Odumřelou nadzemní část rostlin po skončení vegetace ostříháme a před mrazy je chráníme zimní přikrývkou z chvojí. Po několika letech na jednom stanovišti je dobré trs brzy na jaře celý vyjmout, rozdělit a opět vysadit.

Jejich výhodou je velká přizpůsobivost k danému prostředí, dlouhověkost a nenáročnost. Dominantní budou jak samostatně, tak i ve skupině. Kombinovat je lze s dalšími běžnými záhonovými trvalkami jako je: Aster, Coreopsis, Delphinium, Helenium, Helianthus, Heliopsis, Hemerocalllis, Rudbeckiam, Solidago, apod., v průběhu vegetace výborně vyplní místa po odkvetlých pivoňkách.