Nepřehlédnutelný plevel, který se dá pěstovat jako zelenina - lopuch větší
Pamatujete si na něj určitě hlavně z dětství, kdy jste po sobě s kamarády házeli jeho suché plody, které se přichytávají na oblečení. Díky jeho velkým listům ho nikde určitě nepřehlédnete.
S lopuchem se spíše setkáme na rumištích a navážkách, či na březích potoků, než v obdělávané zahradě. Má-li dostatek vlhka, dorůstá lopuch až metrové výšky (ale i více). Rostlina má typické velké srdčité, světle zelené listy a fialové květy seskupené do kulatého soukvětí. Jeho plody – háčkovité nažky, když uschnou, pevně se přichytí na oblečení či v srsti zvířat a obtížně se odstraňují.
V bylinkové kuchyni lze využít mladé výhonky, řapíky a kořeny lopuchu, nikoliv však listy, protože ty jsou příliš hořké. Čerstvě vyrostlé, křupavé výhonky a oloupané řapíky se oproti tomu hodí jako zelenina ke konzumaci za syrova nebo uvařené jako chřest. Výtečnou delikatesou je dřeň, která má jemnou oříškovou chuť. Kořeny rostlin se sklízejí od podzimu prvního do jara druhého roku. V tomto období jsou ještě jemné konzistence a dají se jíst za syrova, uvařené nebo pečené.
Své využití našel i v kosmetice - lopuchový olej se používá jako masážní prostředek pro růst vlasů a při nadměrné tvorbě kožního mazu. Při problémech s akné a u léčení různých kožních neduhů se jako vnitřní léčivý prostředek užívá lopuchový čaj. Dá se užívat také jako močopudný prostředek při ledvinových chorobách.
Vedle „plevelného“ lopuchu existuje ještě jedna varianta – jedlý lopuch větší, který botanici označují latinským názvem Arctium lappa, jež pod jménem Gobo znají obyvatelé celé ostrovní říše Japonska, kde je velmi oblíbenou zeleninou. Jeho jedlou částí je kořen, který je štíhlý, masitý, podobný mrkvi, může být dlouhý až 120 cm a mít 3 až 4 cm v průměru. Na povrchu je hnědý s bílou dužinou uvnitř a chuť je podobná pastináku či černému kořenu. V Japonsku se kořeny Gobo dokonce suší, drtí na prášek a přidávají do pokrmů. Může se pěstovat i u nás, upřednostňuje hlubokou půdu bohatou na humus a dusík. Semena vyséváme brzo na jaře nebo kdykoliv během roku. Pokud kořen dosáhne síly tužky, může se kuchyňsky využívat. Je mrazuvzdorný, lze ho tedy konzumovat po celou zimu, ale protože se v zimě ze zmrzlé půdy obtížně vyrývá, je dobře včas i s balem kořeny vyrýt, oddělit listy a uložit v bezmrazé místnosti.
Uskladněné kořeny udržujeme mírně vlhké tak, aby nevysychaly. Pro přímý konzum jsou vyschlé kořeny nevhodné, i když vysýcháním se obsah látek nemění. Kořen se v kuchyni upravuje jako vařený, smažený, marinovaný, sušený a drcený na prášek. Nejlepší pro konzumaci je čerstvě sklizený, očištěný a omytý jednoletý kořen, nastrouhaný na chléb s máslem či jinou pomazánkou - tak se nejlépe využije vysoké procento polysacharidu inulinu, který je v kořenech obsažen. Pro jeho obsah je ideální pro diabetiky. V tradiční medicíně se Gobo používá k léčbě gastrointestinálních poruch, abscesů, bolesti kloubů, močových potíží a respiračních onemocnění, detoxikaci a čištění a také stimuluje regeneraci buněk.
