I v zimě může být zahrada krásná a plná barev

Dokonce nejen barev, ale i vůní, plodů a květů.

Aby byla zahrada nádherná i v zimě, vyžaduje to pečlivé plánování, konkrétní druhy a odrůdy/kultivary rostlin a perfektní znalost místních podmínek. Začít můžete fotkami zimní zahrady, které vám pomohou zorientovat se v detailech - třeba v tom, kam nejvíc svítí slunce, kde nejvíce namrzá a kde se tvoří návěje sněhu.

Stálezeleností potěší zábluda (Escallonia). Jde o stálezelenou dřevinu se stonky nebo kmínky se šedavou loupající se kůrou dorůstající nejvýše do 3 m. Některé druhy jsou různě intenzivně porostlé tuhými chlupy, listy jsou kožovité, leskle zelené. Na půdu nejsou náročné, potřebují však dostatek vláhy, a proto se často vyskytují na dlouhodobě zamokřených místech. Požadují plně osluněné stanoviště, tolerují horské i slané přímořské prostředí. Některé kultivary snášejí i tuhou zimu, při které shazují listy, ale do dřeva nenamrzají.

Svým tvarem a také stálezeleností zaujmou cesmíny. Např. cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) je ceněná stálezelená dřevina, celoročně dekorativní sytě zelenými lesklými listy a v zimě i jasně červenými plody. Odrůd je obrovské množství, většinou se jedná o samičí klony.
Některé mají skvrnité či světle vroubené listy (např. 'Argenteomarginata', 'Aureovariegata' a 'White Cream'), jiné mají listy celokrajné a bez trnů ('Integrifolia', 'Heterophylla'), existují i kultivary se žlutými a dokonce i bílými plody ('Bacciflava', 'Fructo Alba'). Cesmína vroubkovaná (Ilex crenata) vzhledem poněkud připomíná zimostráz (Buxus). Dobře snáší řez a je proto vhodná na živé ploty a pro tvarování. Kultivarů je velké množství, některé kultivary, např. 'Microphylla', mají nízký zakrslý vzrůst.

"Pečlivý výběr rostlin se do zimní zahrady mnohonásobně vyplatí. Vyberte druhy, které jsou dokonalou ozdobou po celý rok."

V zahradě krásně vynikne i bříza papírovitá(Betula papyrifera). Jde o strom až 24 m vysoký, často vícekmenný s nepravidelně vejčitou korunou. Na mladých větévkách je kůra černohnědá, ale na kmeni i na silných větvích je křídově bílá až narůžovělá, hladká, zdobená příčnými lenticelami. Borka je tvořena tenkými vrstvičkami, které se papírovitě odlupují, aniž by došlo k hlubšímu poranění, které by mohlo vést k úmrtí stromu. Své lístky na podzim shazuje navíc velmi pozvolna, takže i na prvním sněhu může vytvářet pestrobarevný koberec listí.
Tajemství barev skryté v kůře nabízí i střemcha Maackova (Prunus Maackii). Kůra je hnědožlutá, až jantarová, papírovitá, podobná březové, mladé větve jsou ochlupené, žluté.
Kultivar 'Accolade' - výška 6 m, kvete již v polovině ledna, 'Cheal's Weeping' má převislé větve; květy plnokvěté, růžové. V zimní zahradě mozaikou své kůry může působit impozantně také třeba platan, javor papírolistý (Acer griseum) anebo jinan dvoulaločný, pokud jim najdete to správné místo. Do vyloženě mrazivých končin se ale ani jeden nehodí.

Svídy na zimu listí shazují, ovšem nejoblíbenější svída bílá (Cornus alba) se od října pyšní červenou kůrou větví – v tomto ročním období to bývá největší atrakce celé zahrady. Během vegetace je pak mohutným keřem, který se může použít do živého plotu nebo vysadit solitérně. Svídy nejsou náročné na péči a vypadají pěkně po celý rok. Svída výběžkatá (Cornus sericea) druh 'Flaviramea' je rozložitý keř zdobící vaši zahradu jasně žlutými stonky hlavně v zimě, když opadají jeho zelené vejčité listy. Než opadnou, krásně se zbarví do oranžově-červených odstínů. Kvete od května do června v hustých a bohatých soukvětích. Z drobných nažloutle bílých květů se na podzim stávají bílé bobule. Keř dorůstá výšky 2 - 3 metrů.
Cornus sanguinea, česky svída krvavá je elegantní, hustý keř tvořící soukvětí bílých kvítků. Větve červené barvy osvěží vaší zahradu hlavně v zimě. Atraktivní jsou i zelené listy, které získají na podzim různé odstíny červené barvy, dorůstá do výšky a šířky 2 metry.