Kiwano, rohatý meloun nebo také africká okurka

Kiwano (Cucumis metuliferus) pochází z jižní a střední Afriky kde roste planě. Zdomácnělo v Austrálii a na Novém Zélandu, odkud pochází i jeho název, který byl původně obchodní značkou jednoho novozélandského producenta.

Je to rychle rostoucí liána patřící do čeledi tykvovitých, příbuzná vodních melounů. V našich podmínkách lze tyto exotické plody vypěstovat ve skleníku podobně jako skleníkové okurky. Úponky s výhonky dosahují délky až několika metrů. Celá rostlina je porostlá mírně pichlavými chloupky. Květy i listy jsou hodně podobné okurce. Plod je žlutooranžový, porostlý krátkými pichlavými ostny. Uvnitř je plod rozdělen na „komůrky“ s nazelenalou rosolovitou dužinou, ve které se nachází množství žlutých semen. Chuť má sladkou, hodně šťavnatou, podobnou kiwi i melounu. Na jedné rostlině vyroste několik plodů o váze mezi 200–300 g.

Semena vyséváme koncem února do květináčků. Když semenáčky zesílí přepícháme je na konci května do skleníku. Kiwano vyžaduje kyprou půdu, bohatou na živiny, dostatek závlahy a slunečních paprsků. Rostliny se bohatě rozrůstají a větví, volíme tedy při výsadbě široký spon min. 80 x 80 cm, raději však větší. Výhony vyvazujeme stejně jako u okurek na konstrukci. Můžeme je přistřihnout, když dosáhnou délky přes jednoho a půl metru. Plody sklízíme od počátku září do příchodu mrazů, které ukončí velmi rychle život těchto subtropických rostlin. Ke konzumaci sbíráme pouze dobře vyzrálé plody.

Rostliny mohou postihovat stejné choroby jako okurky. Dbáme proto na prevenci plísní a v případě potřeby rostliny ošetříme fungicidními přípravky.

Plody se hodí do zeleninových salátů, jako příloha k masu, podélně rozkrojený plod je možné i dosladit, pokapat citronovou šťávou a podávat se šlehačkou jako lahodný ovocný dezert.