Nevšední darlingtonie

Darlingtonie kalifornská (Darlingtonia californica Torr.) je severoamerická masožravá rostlina, jejíž hlavní kořistí je drobný létavý i lezoucí hmyz. Patří do čeledi špirlicovitých (Sarraceniaceae), přičemž je zde jediným druhem botanického rodu darlingtonie (Darlingtonia). Název napovídá oblast (Kalifornie, Oregon), kde se tato rostlin vyskytuje přirozeně. Rostlina je zajímavá především tvarem a rozměry svých pastí (v přírodě vysokých až 90 cm). V pasti jsou přetvořeny všechny listy darlingtonie, které vyrůstají z tlustého, mělce uloženého oddenku. Pasti, na kterých upoutá pozornost zejména nezvykle tvarovaný vstupní otvor, jsou nazývány láčky.

Přímo vysévat lze jen čerstvá semena, máme-li semena delší dobu uskladněna, je nutné před výsevem provést stratifikaci chladem. Stratifikaci provedeme tak, že výsev umístíme do chladničky a při teplotách kolem 0 °C ho zde ponecháme po dobu 6 až 8 týdnů.
Semínka klíčí obvykle v rozmezí dvou až tří týdnů. Výsevní substrát lze vyrobit smícháním tří dílů rašeliny s jedním dílem písku nebo můžeme vysévat pouze na nasekaný rašeliník. Semena se nezasypávají a jen se přitlačí do navlhčeného výsevního substrátu. Pro klíčení se jako optimální teploty uvádí rozmezí 17 až 25 °C, ale s nočními poklesy. Proto i pro výsev je vhodnější, pokud je umístěný na balkoně či na zahradě. Semenáčky přesazujeme, až když jsou dostatečně velké, tzn. mají alespoň dva až pět lístků. Je však třeba postupovat velmi opatrně.

Darlingtonie po celý rok vyžaduje nižší teploty. Na svazích hor otevřených oceánskému proudění vlhkého vzduchu se vyskytuje i ve výškách 2 800 m n. m., proto by příliš vysoké teploty mohly způsobit její uhynutí. Darlingtonii lze pěstovat nejlépe ve skleníku nebo přímo na zahradě. Jinou možností je pěstování v mírně větrané vitrínce na chladnějším okenním parapetu.
Důvodem, proč je vhodnější venkovní pěstování, jsou rozdíly v nočních a denních teplotách, což rostlině vyhovuje. Darlingtonii pěstujeme při vyšší vzdušné vlhkosti (70 až 90 %), ale vitrínu neuzavíráme. Za slunečných dnů je dobré rostlinu ráno a večer rosit.

Venkovní pěstování darlingtonií má tu výhodu, že si rostliny samy mohou nachytat dostatek kořisti. Pokud však pěstujeme darlingtonie v bytových podmínkách, můžeme přistoupit k občasnému přikrmování. Jako potravu podáváme drobný hmyz. Díky tomu se rostliny budou rychleji vyvíjet. Hnojení syntetickými hnojivy není nutné, případně je možné ho doporučit jen ve velmi malé míře.

Darlingtonii přesazujeme na jaře, ale jen, pokud to je nutné vzhledem k nedostatečným rozměrům pěstební nádoby. Dno květináče pokryjeme vrstvou hrubší drenáže. Při přesazování odstraníme odumřelé pasti a starý substrát.

Aby byla darlingtonie napadnuta škůdci nebo chorobami se stává velmi zřídka. Pokud se na rostlině objeví škůdci, jedná se ve většině případech o běžné škůdce skleníkových či pokojových rostlin, konkrétně tedy puklice, mšice nebo např. molice. Pokud jsme zaznamenali jejich výskyt, nezbývá než použít vhodný insekticid. Zdrojem nákazy houbovými chorobami se mohou stát uhynulé pasti, proto bychom je měli zavčas odstraňovat. Pokud se přesto stane, že rostlina některou z houbových chorob onemocní, musíme provést postřik fungicidním přípravkem.

Přestože bývá darlingtonie zařazována mezi pěstitelsky náročnější masožravé rostliny, je její pěstování zvládnutelné i pro nepříliš zkušené pěstitele. Základní podmínkou ale je postarat se, aby rostlina měla chladné přezimování.