Cykasy a jejich pěstování ze semen
Rostliny z rodu cykasů patří k nejstarším rostlinám žijícím na Zemi. Přestože nejsou palmy, velmi se jim podobají a mnoho lidí je za palmy považuje. Ve skutečnosti jako nahosemenné rostliny mají cykasy blízko k jehličnanům. Podobně jako jehličnany také vytvářejí šištice, které jsou největší v rostlinné říši. Díky exotickému vzhledu, vzácnosti a někdy i vysoké pořizovací ceně se staly kultovními rostlinami a předmětem zájmu sběratelů. Cykasy měly kdysi převahu v rostlinné říši podobně jako dinosauři vládli říši živočišné. Většina jich také spolu s dinosaury na konci druhohor sdílela podobný osud a vyhynula. Cykasy se vyznačují celou řadou archaických rysů, a jsou proto považovány za živoucí fosílie. Cykasy patří mezi rostliny dožívající se nejvyššího věku na světě. V japonských klášterech nebo jako svaté stromy v Africe jsou známy i cykasy starší 1100 let.
Nejpřístupnější možností jak množit cykasy je pomocí semen. Je ovšem třeba při jejich klíčení dbát na některá základní pravidla.
Semena se slupkou (obvykle oranžovou nebo žlutou) je potřeba úplně očistit. Barevná slupka semene totiž obsahuje látky, které mu brání v klíčení, až dokud se slupka nerozloží. Naopak pokud chceme semena uskladnit, je kvůli těmto vlastnostem vhodné slupku neodstraňovat.
Obnažené semeno posléze namočíme na 1 až 2 dny ve vlažné vodě. Semeno poté vtlačíme do substrátu tak, aby větší polovina semene vyčnívala nad povrch. Substrátem může být klasický výsevního substrát, který lze běžně zakoupit v zahradnictví či květinářství nebo můžeme použít slisovaná kokosová vlákna (např. Lignocel). Důležité však je udržovat substrát stále teplý a mírně vlhký. Semena vyžadují stálou teplotu alespoň 25 °C, dobré je, pokud teplo působí zespodu. Můžeme proto umístit výsev na radiátor, často ale kontrolujeme vlhkost substrátu. Vzdušnou vlhkost, která by měla být více než 90 %, udržíme, pokud substrát se semeny přiklopíme sklenicí. Aby se nevytvořila plíseň, je nutno často větrat, je také možné přimíchat do substrátu speciální přípravek, který napadá houby způsobující plesnivění substrátu a zničení semen.
Doba klíčení je závislá od podmínek a pohybuje se od několika týdnů po 6 měsíců v závislosti na druhu. První list se začne vytvářet až ve chvíli, kdy kořen dosáhne potřebné velikosti. Jakmile se objeví první list, snažíme se mít květináč co nejvíce na světle.
Protože je pro cykasy typický intenzivní růst hlavního kořene hluboko dolů, měly by být semenáčky cykasů přesazovány do vysokých květináčů.
Na závěr si shrneme základní pravidla pro pěstování běžných druhů cykasů. Cykasy pěstujeme ve vzdušném substrátu (s přídavkem hrubého křemičitého štěrku, perlitu či antuky), nepřeléváme je (platí zejména, pokud je chladno nebo pro rostliny bez listů), především v období růstu nových listů, které rostou ze středu a odvíjejí se podobně jako je to u listů kapradin, vyžadují cykasy mnoho světla, teplo a vlhko. Krček kořene by neměl vystupovat nad substrát, pro přesazování používáme vysoké květináče, na jehož dno umístíme drenáž. Jako drenáž můžeme použít štěrk, polystyrenové zlomky či keramzit. Hnojíme opatrně jen rostliny pěstované po více let v jednom květináči. V létě je možné rostliny letnit na terasách, balkónech a na zahradě. Cykasy mohou být napadené puklicemi (jsou příbuzné mšicím), které seškrabujeme a listy potíráme lihem a následně omýváme vodou.
"
