Divizna kvete neúnavně celé léto, poroste i v chudé půdě
Mezi okolní flórou vyniká svým vysokým vzrůstem, kdy může dosáhnout výšky až 2,5 m. V přírodě se s ní můžeme setkat na loukách a prosluněných stráních. Divizna velkokvětá nás již z dálky zaujme zářivými žlutými květy, které se dodnes uplatňují v lidovém léčitelství.
Divizna velkokvětá se stává i oblíbenou dvouletkou pěstovanou na zahrádkách, kde ji obvykle seřezáváme na výšku asi 80 cm, aby se rozvětvila a nasadila více květů. K tomu aby prosperovala, nepotřebuje živné půdy bohaté na humus – vyroste i v chudé kamenité půdě, stačí jí jen slunce. Patří k dvouletým rostlinám, takže v prvním roce vytvoří přízemní růžici listů a rozkvete až v druhém roce po vysetí.
Květy sbíráme během celého léta ještě předtím, než se utvoří tobolky se semeny. Pozor! Semena divizny jsou prudce jedovatá, a určitě nechceme, aby se nám připletla do nálevů. S květy zacházíme opatrně, snadno se pomačkají. Sušíme je na sluníčku nebo při mírné teplotě v troubě nebo v sušičce. Květy by po usušení měly mít zlatohnědou barvu a vonět po medu. Uchováváme je v dobře uzavřených sklenicích na tmavém místě.
Diviznu nikdy neužíváme déle než 10 dní! Řadíme ji totiž k těm typům léčivek, které v malém množství léčí, zatímco ve větším už můžou škodit. Odvar z květů pomáhá při nachlazení, při problémech s játry, působí močopudně a příznivě ovlivňují brzlík a slezinu. Čaj musíme před pitím scedit, jelikož chloupky na květech mohou dráždit sliznici.
Odvar se dá užívat i zevně, zejména na hojivé obklady na otoky, revma nebo bércové vředy. V dřívějších dobách si tímto odvarem ženy barvily vlasy, a dokonce i tváře, aby dosáhly přirozeného ruměnce. Květy se používaly i k barvení látek a dochucování likérů.
Jde o významnou medonosnou rostlinu, kterou mají v oblibě hlavně včelaři.
