Šťavel a jeho pěstování

Šťavel růžový (Oxalis deppei) se těší velké oblibě, zejména jako "rostlina pro štěstí k Novému roku". Tato atraktivní trvalka, pocházející ze Střední Ameriky, patří do rodu šťavelovitých (Oxalidaceae) a vyniká svými jedinečnými jetelovitými listy. Přestože je v našem klimatu možné pěstovat šťavel jako pokojovou rostlinu, v zahradě se bez zimní ochrany neobejde.

Rostlina dosahuje výšky mezi 15 a 20 cm a jeho hlavním dekorativním prvkem jsou právě listy. Zásobním orgánem rostliny je cibulka. Nadzemní část rostliny je tvořena čtyřčetnými listy smaragdově zelené barvy s charakteristickým červenohnědým kroužkem uprostřed, které se večer sklápějí do deštníkovité formy. Květy šťavelu mají růžově červenou barvu a tvoří je řídký okolík.

Přestože šťavel obecně preferuje kyselejší půdy, tento druh se dobře adaptuje na různé zahradní podmínky. Vysazuje se na jaře nebo na podzim na plné slunce nebo polostín, přičemž hloubka výsadby by měla být 4–6 cm a vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami 15 až 20 cm. Rostlina je nenáročná na péči, díky svému dužnatému kořenu dobře snáší i sucho. Po prvním mrazíku se cibule sejme, nechá se uschnout a poté se skladuje v suchém prostoru při teplotě 2–8 °C. Šťavel se rozmnožuje dceřinými cibulemi, které každoročně přináší velké množství nových rostlin.

Šťavel je nejen krásnou ozdobou skalniček, suchých záhonů a zídek, ale také vynikající rostlinou pro okraje trvalkových záhonů a křovin. Vyniká jako obrubová květina a je velmi dekorativní i jako hrnková rostlina. K rychlení se používají tepelně upravené hlízy, avšak domácí přirychlování není doporučeno.